...První věc,
které si na stvoření všimli, byly oči. Velké, temné, ledově studené oči. Její
nápadně malé tělo by vzhledem k velké, vodnaté hlavě jistě za jiných
okolností vyvolávalo úsměv. Toho se však ani jednomu z nich jaksi
nedostávalo.
Vydalo se to směrem k nim. Stáli na místě a nebyli schopni sebemenšího pohybu. Zcela
odevzdaně sledovali bytost, jak se na svých bizardně vyzáblých končetinách pomalu
blíží.
Jsme tady.
Vzdálenost se
mezi nimi již natolik zmenšila, že si začali uvědomovat i slabý čpavkovitý
zápach, který To kolem sebe šířilo. Okolí šedozeleného těla bylo nasyceno jasným
modrobílým světlem, jakousi aurou. Zastavilo se asi dva metry od nich. Srdce jim
tloukla, jako nikdy před tím. Malá ústa, nejvíce připomínající rybu, se
pomalu rozevřela. Obsah slov, jež v následujících okamžicích slyšeli, jim vyrazil
dech a od základu změnil jejich celý další život...